TRÁVNÍČEK, František (1888–1961). Absolvoval bohemistiku a germanistiku na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze mj. jako žák F. Pastrnka, E. Smetánky, J. Polívky, J. Zubatého. Za první světové války byl důstojníkem československých legií v Rusku. Habilitoval se r. 1920 v Praze, už r. 1921 byl povolán na nově založenou Masarykovu univerzitu do Brna jako profesor českého jazyka se zvláštním zřetelem k dialektologii československé a působil na ní až do konce svého života, v padesátých letech 20. stol. jako její rektor. Člen Československé akademie věd a předseda její lingvistické sekce. Zanechal po sobě rozsáhlé vědecké dílo z jazykovědné bohemistiky. Psal dílčí monografické stati i objemné syntetické práce o českém jazyce v celém rozpětí jeho historického vývoje od češtiny staré až po jazyk současný v jeho stratu spisovném i nářečním, od fonetiky přes gramatickou stavbu až k lexikologii a lexikografii. Věnoval hodně pozornosti otázkám jazykové správnosti a kultury, problémům vyučování mateřštině, otázkám ortoepie a pravopisu, české stylistice. Trvalejší dosah mají jeho nálezy na úseku české syntaxe synchronní, ale zejména historické, v níž navazoval na podnětné koncepce J. Zubatého. Nezdařilé byly jeho pokusy z doby po druhé světové válce o teorii „marxistické jazykovědy“.
sestavil Aleš Bičan, etymologické oddělení
