SMETÁNKA, Emil (1875–1949). Žák a nástupce Gebauerův na stolici českého jazyka na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, jeden z prvních doktorů Karlovy univerzity pro obor „moderní filologie“ (1901), habilitovaný r. 1904. Jeho nepříliš rozsáhlé publikované vědecké dílo v oboru filologické a jazykovědné bohemistiky neslo všechny znaky Gebauerovy školy – smysl pro detail, úzkostlivou filologickou akribii i kritičnost ve vztahu k literatuře předmětu. V meziválečném období se Smetánka pracovně angažoval v pravopisné komisi a jako tvůrce nové odborné terminologie na úseku medicíny, práva, vojenství, sportu i v přípravách a redakci Příručního slovníku jazyka českého. Vydávání Gebauerova Slovníku staročeského, které započal před první světovou válkou, už nedokončil.
sestavil Aleš Bičan, etymologické oddělení