PASTRNEK, František (1853–1940). Absolvent vídeňské univerzity (žák Miklošičův a Jagićův), kde v r. 1886 získal titul PhDr. a v r. 1888 se habilitoval. Na Univerzitu Karlovu do Prahy byl povolán r. 1895 jako mimořádný profesor, 1902–26 řádný profesor slovanské filologie. Po Gebauerově smrti ředitel slovanského semináře. Člen Československé akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, dopisující člen Akademií v Leningradě a v Sofii, řádný člen Ševčenkova Naukového Tovaryšstva ve Lvově. Byl jedním z iniciátorů založení Kanceláře Slovníku jazyka českého, v němž vznikal od poloviny 30. let Příruční slovník jazyka českého. Po 2. světové válce se ústav reorganizoval v Ústav pro jazyk český. Vědecky pracoval Pastrnek převážně v oboru paleoslovenistiky tradičně filologickými a materiálově spolehlivými metodami, ale jako první u nás přijal i tehdy právě v evropské jazykovědě vznikající metodu jazykového zeměpisu a snažil se ji uplatnit při výzkumu slovenských nářečí. Po l. světové válce se publikačně takřka odmlčel, byl však stále činný vědecky organizačně, mj. od r. 1923 až do své smrti jako předseda třídy pro jazykozpyt a literární dějepis České akademie věd a umění.
Nejdůležitější díla:
Beiträge zur Lautlehre der slowakischen Sprach in Ungarn. Wien, 1888.
Chorvatsko-hlaholský rukopis Sienský. Praha, 1901.
Dějiny slovanských apoštolů Cyrilla a Metoda s rozborem a otiskem hlavních pramenů. Praha, 1902.
Slovanská legenda o svatém Václavu. Praha, 1903.
Tvarosloví jazyka staroslověnského s úvodem a ukázkami. Praha, 1909.
Zdroje:
Večerka, Radoslav. 2008. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů . Linguistica online.
Černý, Jiří – Holeš, Jan. 2008. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha.
sestavil Aleš Bičan, etymologické oddělení
