Josef Jungmann

JUNGMANN, Josef (1773–1847). Studoval na univerzitě v Praze filozofii a práva (1792–99); 1811 získal doktorát filozofie. Byl gymnazijním profesorem v Litoměřicích (1800–14) a v Praze (1815–45). Člen Královské české společnosti nauk, učené společnosti v Krakově a vídeňské Akademie věd, děkan filozofické fakulty v Praze na léta 1828 a 1839 a rektor univerzity na r. 1840. R. 1839 byl vyznamenán rytířským řádem. Do české kultury zasáhl jako překladatel krásné literatury, poezie i prózy, jako publicista, ale hlavně jako odborný bohemista na úseku české literární historie a knihopisu a na úseku českého jazyka, jeho stylistiky a lexikografie. Po Dobrovském byl uznávanou hlavou české bohemistiky. Pro uskutečnění velkých děl se mu podařilo díky odborné autoritě, které se v české kulturní veřejnosti těšil, získat desítky aktivních a věci oddaných spolupracovníků. Patřil k velkým tvůrcům českého obrození národního, literárního i jazykového.

Jungmannovým životním dílem byl česko-německý slovník , který obsahuje četné nově vytvořené výrazy a výpůjčky (zvláště z polštiny, ruštiny, slovinštiny a srbochorvatštiny) a který následně kodifikoval a ustálil spisovný český jazyk.

  

Rozmlouvání o jazyku českém. Praha, 1806.

Slovesnost aneb nauka o výmluvnosti básnické i řečnické se sbírkou příkladů nevázané i vázané řeči. Praha, 1820.

Historie literatury české aneb soustavný přehled spisů českých s krátkou historií národu, osvícení a jazyka. Praha, 1825.

O počátku a proměnách pravopisu českého (spolu s V. Hankou). Praha, 1928.

Slovník česko-německý 1–5 . Praha, 1834–9.

  

Večerka, Radoslav. 2008. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů . Linguistica online.

Černý, Jiří – Holeš, Jan. 2008. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha.

  

Lutterer, Ivan. 1974. Josef Jungmann dnešku . Naše řeč 57.