HAVLOVÁ, Eva (1929–2010). Vystudovala na filozofické fakultě v Brně latinu, řečtinu a ruštinu a srovnávací indoevropský jazykozpyt mj. u F. Novotného, F. Trávníčka, V. Machka. Velmi ji ovlivnily metody Václava Machka, v jehož semináři srovnávacího jazykozpytu po absolutoriu pracovala v letech 1951–3 jako asistentka. Machkovou zásluhou se v r. 1953 stala pracovnicí etymologického pracoviště při Slovanském ústavu (nyní ÚJČ) v Brně, kde působila až své smrti, v letech 1981–91 jako vedoucí. Získala medaili J. Dobrovského za zásluhy o rozvoj společenských věd. Její hlavní zájmy byly etymologie a její metody, ale především práce slovníkové: spolupracovala na přípravě Etymologickém slovníku slovanských jazyků (ukázkový sešit 1966) a od roku 1989 pak na Etymologickém slovníku jazyka staroslověnského, jehož byla hlavní redaktorkou do 6. sešitu, posléze členkou redakčního kruhu. Zabývala se též etymologií homonym, srovnávací onomaziologií, zejména u názvů rostlin a zvířat. To zúročila ve své monografii České názvy savců. Historicko-etymologická studie (2010), jehož vydání se už bohužel nedožila. Jako žákyně Trávníčkova zpracovala též řadu bohemistických „jazykových zrcátek“ například v brněnské Rovnosti a zasloužila se o popularizaci etymologie.
Nejdůležitější díla:
Etymologickém slovníku jazyka staroslověnského 1–15. Praha, 1989– (spoluautorka a redaktorka)
Kopečný, František: Dobrodružství etymologie. Praha, 2009 (spolueditorka)
České názvy savců. Historicko-etymologická studie. Praha, 2010.
Zdroje:
Večerka, Radoslav. 2008. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů. Linguistica ONLINE.
Černý, Jiří – Holeš, Jan. 2008. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha.
Odkazy:
Šarapatková, Žofie. 1999. K jubileu Evy Havlové. Naše řeč 82.
sestavil Aleš Bičan, etymologické oddělení