Karel Hausenblas

HAUSENBLAS, Karel (1923–2003). Vystudoval češtinu a ruštinu (studium si rozšířil o obecnou lingvistiku, slavistiku a estetiku) na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze mj. u V. Šmilauera, V. Skaličky, B. Havránka, J. Mukařovského. Po absolutoriu fakulty člen akademického Ústavu pro jazyk český v Praze, souběžně působil učitelsky na několika vysokých školách. R. 1952 získal titul PhDr., 1956 CSc. a 1968 DrSc. Habilitován a ustanoven docentem pro obor český jazyk na filozofické fakultě UK v Praze 1961, když na její katedru českého jazyka přešel též interně; tam též od 1967 profesor oboru. Ve školním roce 1988/1989 odešel do důchodu. Předmětem jeho vědeckého zájmu byla jazykovědná bohemistika, po počáteční monografii historické už jen v plánu synchronním. Zabýval se otázkami gramatické stavby jazyka, problematikou sémantiky, hlavně však stylistikou češtiny v rovině obecně teoretické i v konkrétních analýzách textových (respektive i v rozborech a stylistických charakteristikách děl jednotlivých autorů). Hodně pozornosti věnoval otázkám jazykové kultury, teorie překladu, ale také popularizaci jazykovědných poznatků a tvorbě učebnic českého jazyka pro všeobecně vzdělávací školy i gymnázia a učebních textů vysokoškolských. Patřil k čelným představitelům jazykovědné bohemistiky druhé poloviny 20. století, známým a uznávaným i v zahraničí.

Theoretické základy jazykové péče v tradici české linguistiky. Praha, 1952.

Vývoj předmětového genitivu v češtině. Praha, 1958.

Výstavba jazykových projevů a styl. Praha, 1971.

Práce s textem ve stylistice. Praha, 1987.

Od tvaru k smyslu textu: stylistická reflexe a interpretace. Praha, 1996.

Miscellanea. Praha, 2003.

Večerka, Radoslav. 2008. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů . Linguistica ONLINE.

Černý, Jiří – Holeš, Jan. 2008. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha.

 

Šmilauer, Vladimír. 1983. Šedesátiny prof. PhDr. Karla Hausenblase, DrSc. Naše řeč 66.