Martin Hattala

HATTALA, Martin (1821–1903). Rodák z Trstenné (dnešní Slovensko). Elementární vzdělání získal v otcovském domě, do školy („normálky“) vstoupil až v 10 letech. Gymnázium studoval na různých místech v Uhrách, dvouletou filozofii na arcibiskupském lyceu v Trnavě (1842–44), teologii ve Vídni. Po jejím ukončení se stal kaplanem a sepsal latinsky gramatiku slovenštiny ve srovnání s češtinou (1850). Od r. 1850 učitel na středních školách. V roce 1854 se habilitoval v Praze na slovanskou filologii. Ihned byl jmenován mimořádným profesorem oboru, v r. 1861 řádným. Pracoval vědecky na poli slovanské filologie srovnávací i filologií dílčích, zejména české a slovenské, v oboru hláskosloví a syntaxe; v ní své výklady začínal větou. Ve sporech o Rukopisy (Královédvorský a Zelenohorský) se postavil na stranu zastánců jejich pravosti.

Hattala vydal dvě menší mluvnice slovenštiny, který měly velký význam pro ustálení spisovné slovenštiny a které kodifikovaly její gramatickou stavbu a pravopis v podstatě v její dnešní podobě. Jeho hlavní zásluhy v oboru české jazykovědy spočívají v dílech o syntaxi, kterou u nás pozvedl na evropskou úroveň. Jeho Skladba českého jazyka (1855) je prvním celkovým zpracováním syntaxe češtiny. Zabýval se také fonetikou.

  

Grammatica linguae Slovenicae collatae cum proxime dogmata Bohemica. Schemmicii, 1850.

Krátká mluvnica slovenská. Prešpurk, 1852.

Zvukosloví jazyka staro- i novo-českého a slovenského. Praha, 1854,

Skladba jazyka českého I. Praha, 1855.

Srovnávací mluvnice jazyka českého a slovenského. Praha, 1857.

Počátečné skupeniny souhlásek československých. Praha, 1870.

 

Večerka, Radoslav. 2008. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů . Linguistica online.

Černý, Jiří – Holeš, Jan. 2008. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha.

 

 

 

Jedlička, Alois. 1971. Stopadesáté výročí narození Martina Hattaly . Naše řeč 54.

Skalický, Bohumil. 1971. Martin Hattala a vývoj českého mluvnictví . Naše řeč 54.