ERTL,Václav (1875–1929). Vystudoval češtinu a francouzštinu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (státní zkoušky 1902). Učil na středních školách, posléze uvolněn k práci v akademické Kanceláři Slovníku jazyka českého a k redigování časopisu Naše řeč. V ní publikoval množství statí syntaktických a morfologických, lexikálních i významoslovných; užíval při tom někdy pseudonymy V. Marek, V. Nešpor, V. Nerad, V. Musil, V. Švarc. Od r. 1917 byl dopisujícím, od 1920 mimořádným členem České akademie věd a umění, od r. 1925 též mimořádným členem Královské české společnosti nauk. Zasáhl v prvních desítiletích 20. stol podstatně do českého mluvnictví (hlavně současného) a do české lexikologie a lexikografie. Hodně pozornosti věnoval též otázkám jazykové správnosti a kultury.
Ertl měl značný vliv jako teoretik spisovného jazyka, spatřující hlavní kriterium pro posuzování jazykové správnosti v tzv. dobrém autorovi, jímž rozuměl úzus krásné literatury. Tento názor prostupuje v zásadě celým jeho dílem, které se vyznačuje racionálností a metodologickou uspořádaností, v mnohém předznamenávající pozdější práce členů Pražského lingvistického kroužku
.
Nejdůležitější díla:
Stručná mluvnice česko-slovenská. Praha, 1919, 2. vydání 1924.
Časové úvahy o naší mateřštině. Praha, 1929.
.
Zdroje:
Večerka, Radoslav. 2008. Biografickobibliografické medailonky českých lingvistů: bohemistů a slavistů . Linguistica online.
Černý, Jiří – Holeš, Jan. 2008. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. Praha.
Odkazy:
Zubatý, Josef. 1929. Václav Ertl. Naše řeč 13.
Hodura, Kvido. 1930. Recenze knihy Časové úvahy o naší mateřštině. Naše řeč 14.
Hodura, Kvido. 1949. Václav Ertl. Naše řeč 33.
Daneš, František. 1975. Sto let od narození Václava Ertla. Naše řeč 58.