BLAHOSLAV, Jan (1523–1571). Rodák z Přerova získal vyšší vzdělání na univerzitách v Basileji a ve Wittenberku (tam poslouchal mj. i Martina Luthera a Melanchtona). Po návratu do vlasti se stal sekretářem seniora Jednoty bratrské v Boleslavi a již r. 1557 se stal sám seniorem (biskupem). Byl literárně mimořádně aktivní jako autor, resp. vydavatel děl historického obsahu, jako překladatel Nového zákona do češtiny a jako tvůrce teoretických i praktických příruček jazykových (mj. i české gramatiky) a zpěvníkových pro potřeby církevního života své náboženské obce a jejích kazatelů. V ní a v českém kulturním životě vůbec proslul jako nelítostný polemik proti „misomusům“.
Z lingvistického hlediska patří mezi jeho nejvýznamnější díla Grammatika česká. Dokončil ji v r. 1671 po dvacetileté práci krátce před svou smrtí, tiskem byla vydána až mnohem později (1857 ve Vídni). Nové vydání připravili v r. 1991 M. Čejka, D. Šlosar a J. Nechutová. Zajímavé je i to, že Blahoslav sepsal první český Slabikář a vymyslel jeho dodnes užívaný název.
Grammatika česká. Vídeň, 1857.
Dokument České televize z cyklu Dvaasedmdesát jmen české historie
sestavil Aleš Bičan, etymologické oddělení