BARTOŠ, František (1837–1906). Po maturitě na německém gymnáziu v Olomouci v r. 1860 studoval na filozofické fakultě ve Vídni klasickou filologii (u Hoffmana a Bonitze) a slavistiku (u Miklošiče a Šembery). Učitelsky začal působit na různých moravských gymnáziích r. 1864. Za činnost v oboru školství a vydávání školních učebnic a čítanek byl vyznamenán nižším rakouským vyznamenáním. Za zásluhy na poli vědy byl jmenován dopisujícím členem Královské české společnosti nauk (1884) a řádným členem České akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění (1890), v r. 1903 byl zvolen dopisujícím členem Carské akademie nauk v Petrohradě. Vědecky se uplatnil jako etnograf a folklorista a jako jazykovědec v oboru bohemistiky (zejména na úseku syntaxe).
Při cestách po moravském venkově studoval a zaznamenával moravská nářečí. Svůj výzkum následně publikoval ve dvoudílné Dialektologii moravské (1886, 1895) a Dialektologickém slovníku moravském (1906), ke kterému v r. 1910 František Kott vydal dodatky. Bartošovo dílo mělo značný význam pro zachycení stavu moravských dialektů na sklonku 19. století a svým rozsahem nebylo dosud překonáno.
Dialektologický slovník moravský. Brno, 1906.
Webové stránky F. Bartoše obsahující životopis a bibliografii.
sestavil Aleš Bičan, etymologické oddělení