Zajímavé dotazy


 

Alfa Romeo

Dotaz:
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jak správně zvolit přísudek: alfa romeo
stála nebo stálo před domem?


Odpověď:

v českých textech se s názvem značky Alfa Romeo při skloňování (podle databází psaného jazyka Českého národního korpusu) zachází tak, že se skloňuje obvykle jen první část alfa (podle vzoru žena) a druhá část romeo zůstává nesklonná – tj. bez alfy romeo, k alfě romeo atd. Tento způsob skloňování pak vede v nepřímých pádech (2., 3., 5., 6. a 7. p.) přirozeně k tomu, že mluvčí chápou daný název jako podstatné jméno rodu ženského. To se projevuje tak, že u přídavných jmen, která jsou s výrazem alfa romeo shodována, jasně převažuje ženský rod (s červenou, novou atp. alfou romeo). V tzv. přímých pádech (1. a 4.), v nichž není nutné slovo skloňovat (resp. přesněji: 4. pád je shodný s 1.), je však poměrně běžně výraz chápán též jako podstatné jméno rodu středního, což se znovu projevuje shodou (koupil jsem si [to] nové alfa romeo).
Pokud se ve Vašem textu bude daný výraz objevovat často a ve všech (tj. i v nepřímých) pádech, doporučovali bychom s ním důsledně zacházet jako s podstatným jménem rodu ženského a podle toho řídit i shodu (Alfa romeo stála před domem, pak s touto zelenou alfou romeo odjeli.). Pokud se v textu objeví název jen jednou/několikrát, a to vždy jen v přímých pádech (1. a 4.), považovali bychom za přijatelné řídit shodu i podle rodu středního (Před domem stálo alfa romeo.).


světící biskup

Dotaz:
V jedné cvičebnici českého jazyka pro vysoké školy jsem narazil na cvičení, kde se měla doplňovat do adjektiv v daném kontextu správná písmena i nebo í. Vedle poměrně známých tvarů (hasicí přístroj, řadicí
páka) bylo v textu i spojení svět-cí biskup. Můj dotaz tedy zní, jaké i se tedy v tomto spojení píše? Na většině webových stránek týkajících se pomocných biskupů jsem našel tvar světící. Mám však podezření, že se jedná o chybu, poněvadž tvar světící je dějový (odpovídal by větě:
Hostiny se účastnil i brněnský biskup světící kostel), kdežto ve významu ‚pomocný biskup‘ by měl být tvar světicí, podle pravidla účelových adjektiv, které slouží něčemu. Pomocný biskup právě, dle mého názoru,
slouží k tomu, aby světil (aby ulehčil diecéznímu biskupovi mj. od svěcení). Těším se, že mi objasníte tento malý problém.


Odpověď:

Protiklad dějových přídavných jmen (měřící, hasící, řídící) a účelových (měřicí, hasicí, řídicí) se uplatňuje pouze ve spojení s předměty, ve spojení se jmény pojmenovávajícími osoby se používá jen přídavné jméno dějové (řídící učitel). Spojení světící biskup je tedy z tohoto hlediska náležité.


véčkař

Dotaz:
V poslední době se stále častěji setkávám s výrazem véčkař jako s označením člena politické strany Věci veřejné. Zajímal by mě Váš názor na toto slovo. Je vhodné jej používat?


Odpověď:
Podle našeho názoru rozhodně nejde o pojmenování stylově neutrální. Patří totiž do skupiny slov odvozených od základových slov, která sama o sobě nejsou neutrálním pojmenováním dané skutečnosti, srov. např. spis. neut. běh na 800 m – slang. půlka a odtud půlkař; podobně např. čerpací stanice – pumpa – pumpař aj. Do spisovného projevu patří v podobných případech odvozeniny od neutrálního pojmenování: běžec, čerpadlář, popř. opisy: závodník v běhu na 800 m, pracovník čerpací stanice. V případě véčkaře sledujeme linii strana Věci veřejné – véčka – véčkař a v té je i samotné slovo véčko, tj. pojmenování hlásky a písmene v a skutečností tímto písmenem označených, výrazem hovorovým.
Véčkař podle našeho názoru stojí stylově ještě o něco níže než véčko, není tedy ani výrazem hovorovým, avšak okolnosti vzniku mu pomáhají dostat se i do projevů oficiálních, tj. takových, v nichž by se očekávalo užití výlučně spisovných jazykových prostředků. Okolnostmi vzniku rozumíme konkrétně jednak poněkud vzrušenou a emocionálně nabitou atmosféru předvolební kampaně, jednak vysokou frekvenci užití v rámci kampaně. To vše pomáhá k proniknutí a udržení véčkaře ve veřejném diskurzu. V emotivní atmosféře se snáze odhlíží od neobvyklosti či nepřiměřenosti jazykového prostředku. Kromě toho je velkou výhodou véčkaře také jeho jednoslovnost, a tedy úspornost.
Označení véčkař proto nemůžeme do spisovných projevů doporučit. Alespoň prozatím to není možné. Každý jazykový prostředek však prodělává různý vývoj a nemůžeme vyloučit, že pronikl-li do spisovných projevů za okolností, které to usnadnily, možná se udrží a frekvence užití a automatizace jeho příznak postupně neutralizují. V této fázi vývoje, tedy na samém začátku fungování daného jazykového prostředku, ho však nemůžeme hodnotit jinak.


zeměměřický

Dotaz:
Prosím Vás o objasnění rozdílu mezi slovy zeměměřický a zeměměřičský. Pokud jsou oba výrazy správné, prosím o uvedení případů jejich užití.


Odpověď:
Nejasnosti a rozpaky kolem užívání a především okolo přesného rozlišení slov zeměměřický a zeměměřičský jsou letité. Poměrně často se setkáváme i s tím, že se lidé domnívají, že slovo zeměměřický není správně a že je v něm nedopatřením zapsáno c místo náležitého čs.
Čeština však zná oba výrazy:
Vědní obor zabývající se měřením a zobrazováním zemského povrchu se jmenuje geodezie nebo také zeměměřictví. Odvozené přídavné jméno zeměměřický je synonymem pro geodetický. Setkáme se s ním např. v názvech: Český úřad zeměměřický a katastrální; Střední průmyslová škola zeměměřická, Praha 9.
Pro pracovníka v zeměměřictví lze užít buď označení geodet, nebo zeměměřič. Z názvu povolání se odvozuje přídavné jméno zeměměřičský. Např. zeměměřičské pomůcky a přístroje jsou pomůcky a přístroje pro zeměměřiče; zeměměřičský figurant pomáhá zeměměřiči při zaměřování.


mezitímní

Dotaz:
Prosím o radu. Ve stanovách Burzy cenných papírů se hovoří o mezitímní účetní uzávěrce (viz např. článek 46 – Účetní uzávěrka: Řádnou, mimořádnou a konsolidovanou, popř. i mezitímní účetní závěrku spolu s návrhem na rozdělení zisku, popř. úhradu ztrát předloží burzovní komora k přezkoumání dozorčí radě a k ověření auditorovi). V Pravidlech ani ve slovníku jsem slovo mezitímní nenašla, je text v pořádku?


Odpověď:
Výraz mezitímní je zachycen ve Slovníku spisovného jazyka českého (SSJČ) jako synonymum slov zatímní, prozatímní, předběžný (poslední dvě se užívají běžně). Podle slovníku se výraz uplatňuje v odborných textech, např. v účetnictví (mezitímní kalkulace, rozvaha); v právních textech (mezitímní opatření, rozsudek). Tomu odpovídají i nepočetné doklady v Českém národním korpusu: mezitímní účetní uzávěrka, mezitímní rozhodčí nález, mezitímní verdikt rozhodčího senátu, mezitímní rozsudek.
Nejde tedy o výraz nesprávný, ale zřídka užívaný a vázaný jen na určitý typ textu.
V SSJČ a Příručním slovníku jazyka českého je u slova mezitímní uveden ještě i řídce užívaný význam ‚mezi něčím jsoucí‘. Jeho užití ilustruje příklad z textu J. Nerudy: Rozbije se tržiště od Dunaje až do vnitřního města, všemi mezitímními ulicemi a náměstími.


velká písmena uvnitř slova

Dotaz:
Občas se jeví jako praktické utvořit nebo přejmout slovo složené, kde druhý nebo další morfém (nikoli první) začíná majuskulí. Jaké je Vaše stanovisko?
Zadám-li do korpusu nahrubo schéma xxxXxxx jako [a-z]+[A-Z][a-z].*, např. v korpusu syn2009pub mezi zkratkami, chybami a řadou cizích výrazů (byť frekventovaných) jako deLux, iMac vyjedou z domácí provenience např. antiWagner, miniMarshallův, exNerez, pornoOscar, nejen tedy domácí názvy typu proFem, digiMedia, eKoruna, iDnes, mPeníze, inProjekt. Mírnější dotaz by přidal i HaDivadlo, PragoData apod. Zdá se, že brzy půjde (nejde-li už nyní) o slovotvorný či spíše grafický princip, kdy název zachovává svou velkou iniciálu i uprostřed složeniny. Vzniklý výraz se jeví jako praktický, protože je jednoslovný, a přitom si zachovává zřetelnost blížící se víceslovnému názvu. Zkratkové prefixy typu e- a i- fungují jako morfémy s ustáleným minuskulním pravopisem; psány jako E- a I- by ztratily na zřetelnosti.
Rád bych znal Váš názor, protože uvažuji o názvu produktu takto tvořeném a zvažuji míru jeho akceptovatelnosti ve spisovném projevu.

 


Odpověď:

Doklady, které jste nalezl, bezpochyby svědčí o tom, že grafické odlišení hranic mezi morfy považují někteří pisatelé za potřebné a funkční, avšak argumentaci ve prospěch širší aplikace psaní neiniciálních morfů s velkými písmeny chybí jednak pohled z hlediska dosavadní kodifikace, jednak ověření, zda uvedený způsob zápisu je v určitých typech pojmenování skutečně natolik preferovaný, abychom u některých typů museli přehodnotit způsob jejich zápisu. Ověření druhého „jednak“ je značně obtížné, pojmeme argumentaci raději z pohledu stávající kodifikace a z pohledu komunikačního. Situaci přitom poněkud znepřehledňuje, že na podporu určitého způsobu psaní názvů výrobků uvádíte i pojmenovací typy, které neoznačují výrobky. Pokusíme se v následujícím rozkladu ukázat, že na psaní velkých písmen u neiniciálních morfů nelze pohlížet zcela obecně, je vždy nutno přihlížet k typu pojmeno(vá)vané skutečnosti.
První větší skupinu tvoří pojmenování řekněme tradičního typu. Z pohledu dosavadních kodifikačních příruček je tyto tradiční typy rovnou možno označit prostě za chybný zápis. Týká se to zejména poměrně frekventovaných typů pojmenování osob s průhlednou slovotvornou stavbou: antiWagner, miniMarshallův, u kterých dosavadní kodifikační příručky doporučují přenést psaní velkého písmena na počátek slova: Antiwagner, Minimarshallův. Tento zápis se v praxi v převážné většině případů dodržuje. Mohli bychom uvést i celou řadu dalších příkladů: Antiklaus, Nečech, Pseudokallisthenes, Praslovan atd. Těmto tradičním typům se blíží také ještě exNerez/Exnerez.
Typ PragoData je rovněž určitým vybočením z tradice, srov. např. dnes již spíše historické informační zařízení stejnojmenné firmy Pragotron na českých nádražích.
Do druhé skupiny náleží pojmenování nová, kodifikačními příručkami dosud nereflektovaná; e- a i- v označení elektronických a internetových produktů se patrně dobře vžilo, a to i v oficiální spisovné komunikaci. (Pozn.: z hlediska slovotvorné utvářenosti jde však o typy zcela odlišné od ostatních uvedených, lze e- a i- hodnotit jako prefixy?) Totéž platí pro nejroztodivnější názvy firem, výrobků a produktů typu proFem, inProjekt atd. Pak jsou tu ještě typy spíše hravé, jako je HaDivadlo a typy zcela periferní, tj. hojně kolísající pornoOscar / pornooscar / Pornooscar / Porno Oscar / porno Oscar... Pokud se tedy rozhodnete pro zápis pojmenování výrobku s velkým písmenem uvnitř slova a pokud nepůjde o typ, který jsme výše označili jako „tradiční“, pak v současném jazykovém prostředí bude s největší pravděpodobností přijat a nebude posuzován jako závažné porušení pravopisné normy. V obchodní a komerční praxi, a to i ve spisovné komunikaci dané oblasti, je dnes již užívání netradičních grafických inovací považováno za noremní. Na základě poradenských zkušeností můžeme ještě dodat, že názvy začínající malým písmenem často působí problémy, mají-li se napsat na začátku věty. Porušení tradiční jistoty velkého písmena na začátku věty řadu uživatelů češtiny znejistí a někdy také bývá považováno za nevhodné a nefunkční. Podle našeho názoru je užití malého písmena na začátku názvu možno označit přinejmenším za nevýhodné.


světští

Dotaz:
Zajímal by mě původ slova světští ve významu ‚lidé světem jdoucí‘ (nikoli opak slova duchovní). Jak a kdy toto slovo vzniklo? Odkdy se používá (první zmínka)? Pro koho je toto slovo určeno (obecně pro osoby cestující za prací, nebo čistě pro „cirkusáky“ a „kolotočáře“)? Ráda bych věděla, zda vůbec toto slovo souvisí se slovem světský coby opakem duchovního a zda je výraz světský synonymum ke slovu světák, či mají o odlišné významy.


Odpověď:
Kdy přesně se lidé potulní, jdoucí světem, začali označovat jako světští, se z žádné jazykové příručky nedozvíme. Význam ‚jdoucí světem, potulný, kočovný‘ uvádí u hesla světský z jazykových slovníků pouze Příruční slovník jazyka českého, který začal vycházet ve třicátých letech 20. století a zachycuje slovní zásobu přibližně od roku 1870. Přitom Jungmannův slovník, který je o sto let starší, slovo světský v tomto významu neuvádí (najdeme zde však heslo světák s významem ‚ tulák, světoběžník‘). Zajímavé pojednání o jazyce světských a okrajově také o tom, kdo to byli světští, nalezneme ve Slovníku nespisovné češtiny (Maxdorf, 2009; str. 28). Podle zde uvedeného byli světští potomky jedné skupiny Romů, kteří se smísili s českým obyvatelstvem. Jejich obživou byla práce u kolotočů či u cirkusu a živili se také jako artisté.


mluvnické kategorie slova viď

Dotaz:
Prosím o sdělení, jaké mluvnické kategorie má slovo viď, případně k jakému slovesu ho přiřadit. Rozkazovací způsob slovesa vidět zní přece viz.


Odpověď:

Slovo viď je citoslovce vzniklé patrně ustrnutím starobylého slovesného tvaru vědě (s významem ‚vím‘). Se slovesem vidět citoslovce viď od původu nesouvisí, psaní s i uvnitř slova podle Rejzkova Českého etymologického slovníku svědčí o tzv. kontaminaci s vidět, tudíž o jakémsi mylném připodobnění na základě podobnosti tvarů obou sloves. Není proto dost dobře možné a ani účelné uvažovat u tohoto výrazu v současném jazyce o slovesných kategoriích, spokojme se s tím, že jde o citoslovce.


suťoviště

Dotaz:
Ve slovníku jsem zjistila, že slovo suťoviště neexistuje. Jakým slovem ho lze nahradit? Jedná se o určité prostředí, ve kterém rostou v horách skalničky. Jak se toto prostředí ze suti nazývá spisovně?


Odpověď:

Přestože výraz suťoviště ve slovnících není, nemusíme hledat žádnou náhradu, protože slovo je z jazykového hlediska naprosto v pořádku. Názvy míst podle toho, co se na nich nachází, pěstuje, co na nich roste apod., se nejčastěji odvozují právě příponou -iště/-isko. Základem pro odvození mohou být podstatná jména i slovesa. Názvy s příponou -iště často označují místa jako otevřené, volné plochy: bahniště, strniště, spáleniště, smetiště, pískoviště, hradiště, tábořiště, nocležiště, brambořiště atd. Do této skupiny slov můžeme bez obav přiřadit i slovo suťoviště. Jeho výskyty jsou doloženy na internetu i v Českém národním korpusu, např.:
louky přecházejí v rozlehlá suťoviště a sněhová pole; vápencové skalky a suťoviště se tady střídaly s porostem jeřabin, zakrslých borovic a keřů; nejdřív nás čeká úmorný výstup suťovištěm; v takovém suťovišti rostou výborně všechny vysokohorské, ale i stepní rostliny.


prdelačka

Dotaz:
Byl jsem tázán, proč se zabíjačkové polévce říká prdelačka. Protože to nevím, přehrávám dotaz na Vás. Moc rád bych znal odpověď.

 

Odpověď:
Slovo prdelačka vzniklo pravděpodobně žertovným zkomolením (zvulgarizováním) výrazu trdelačka, jinak též trdelnice (zkomoleno též na prdelnice), trdlovka, trdelná/trdlová polévka apod. Heslo trdelnice uvádí např. Slovník spisovného jazyka českého nebo Kottův slovník.
Existuje více teorií, jak pojmenování trdelnice vzniklo. S první přišel Václav Machek v časopise Naše řeč v roce 1945 (roč. 29, s. 158). Podle něj nelze hledat žádnou souvislost mezi trdlovkou/trdelnicí a výrazem trdlo (nástroj určený ke tření). Podle jednoho nářečního záznamu z Kyjovska autor soudí, že dříve se polévka jmenovala podhrdlena, *podhrdlovka (odvozenina od slova podhrdlí = ‚vepřový podbradek, ovar‘; srov. slovensky podhrdlina = ‚ovar‘), z čehož vznikl výraz *potrdlovka, který byl dále hláskově redukován.
V dalším roce vyšel od stejného autora v časopise Naše řeč (1946, roč. 30, s. 96n.) dodatek k výše zmíněnému článku, který reaguje na četné čtenářské poznámky a námitky. Jeden z reagujících předchozí výklad neodmítá, avšak je přesvědčen, že slovo trdlo mělo na utváření podoby daného pojmenování nemalý vliv. Podle něj se do polévky přidává mnoho pepře, majoránky a jiného koření roztlučeného trdlem v hmoždíři. Cituji: „Šetrné hospodyně pak moždíř vymývají polévkou, a tu ovšem lijí zpět do kotle. Rovněž tak čistí trdlo od zbytků koření naspodu nalepeného. Odtud je pak lidové spojování této polévky s představou trdla.“ Motivaci pojmenování prdelnice pak onen čtenář vysvětluje tak, že v trdelnici se vaří, cituji: „prdelovi jelita = klosti jelita, t. j. jelita z tlustého střeva, kterým se říká též kača.“ Jiný čtenář pak píše, že „prdelačka za stara znamenala špínu v trokách (neckách), která vznikla opařováním, oškrabováním a otíráním zabitého prasete“. Škádlivě se prý pak říkalo, že se rozdává prdelačka, ve skutečnosti to však byla ona zabijačková polévka.
Podle našeho názoru nejsou předchozí výklady z jazykového pohledu příliš přesvědčivé. Po etnologické konzultaci jsme dospěli k jiné hypotéze. Vznik slova trdelačka byl motivován slovem trdlo. Při vaření se zabijačková polévka musí neustále míchat (dokola), aby nedošlo ke sražení krve. Souvislost mezi mícháním a prací s trdlem lze hledat v rotačním pohybu. Výraz trdlo totiž označoval kromě paličky určené ke tření ještě také váleček na válení, mandlování prádla a dřevěný rožeň k pečení trdelníků (otáčení válce při pečení trdelníků je možné v současné době spatřit na leckterém trhu, pouti apod.). Podobnou motivaci můžeme nalézt u slovesa trdlovat ve významu ‚tančit, točit se nemotorně dokola‘, od toho pak trdlovačka = ‚tancovačka‘. Obdobnou motivaci lze také vidět u slova trdlovec (‚vysoký dort ve tvaru sukovatého kmene připravený z jemného litého těsta pečeného na otáčejícím se válci‘), které uvádí Slovník spisovného jazyka českého.
Bohužel se nám nepodařilo najít žádný zdroj, který by tuto naši teorii potvrzoval, případně vyvracel. Jde tedy pouze o naši (jakkoli si myslíme, že pravděpodobnou) spekulaci.

outěžek

Dotaz:
Rád bych věděl něco o historii a významech slova outěžek, pomůžete mi?

 
Odpověď:
Podle českých výkladových slovníků slovo útěžek/outěžek znamená ‚břímě‘, přeneseně pak ‚ plod‘ (tj. nový organismus vyvíjející se v děloze matky). Obvykle se však vyskytuje především ve spojeních chodit s útěžkem/outěžkem; být (s) útěžkem/outěžkem; být v útěžku/outěžku, která znamenají ‚být těhotná‘. Kromě Jungmannova slovníku (1835–1839) zaznamenává daný výraz ve stejném významu i Malý staročeský slovník. Jde tedy o slovo používané v tomto významu už ve staré češtině. Slovníky u něj nezaznamenávají žádné dobově negativní společenské konotace (svobodná těhotná žena, chudá těhotná žena, žena očekávající dítě z nemanželského poměru atp.), jde tedy v tomto smyslu o výraz zcela neutrální. Co se stylové platnosti týče, označili bychom dnes slovo útěžek/outěžek za výraz zastaralý.

názvy obcí začínající na vše-

Dotaz:
V naší zemí existuje cca 50 vsí začínajících na vše-, tedy Všetaty, Všeň, Všechlapy, Všestary atp. Lze z hlediska jazyka usoudit na to, co toto pojmenování znamená, či jak takové názvy vznikají?

 

Odpověď:
Mnoho místních jmen tohoto typu bylo utvořeno k původnímu prvnímu pádu množného čísla výrazu vši = všichni. Za něj se pak připojuje další element, srov.: Všechlapy: všichni chlapi (tj. nešlechtici, poddaní, sedláci, prostí lidé); Všepadly: všichni padli (tj. místo, kde všichni padají/padli); Všestary: všichni staří (tj. pojmenování podle toho, jako by ve vsi byli všichni staří); Všetaty: všichni + jinak nedochované podstatné jméno tatь = zloděj (tj. vesnice, kde všichni kradou, kde jsou samí zloději) atp.
Některá místní jména začínající na vše- však mají původ v osobních jménech, srov.: Všeboř: ves/dvůr lidí Všeborových (od osobního jména Všebor); Všechov: ves/dvůr lidí Všechových (od osobního jména Všech); Všemily: ves Všemilů, tj. rodiny Všemilovy (od osobního jména Všemil) atp. Komponent vše- však i v těchto staročeských osobních jménech pochází z praslovanského vьsь, tj. všechen. Etymologie náslovného vše- je u obou skupin stejná; rozdíl je v motivaci – přezdívková obyvatelská místní jména vs. jména podle osobních jmen.

energiový

Dotaz:
V odborné literatuře jsem se dočetl, že pro analýzu byla použita energiově disperzní analýza. Je význam slova energiový stejný jako význam slova energetický, nebo je jiný?

 

Odpověď:
Slova energiově, energiový dostupné příručky neuvádějí, ale v odborných textech jsou celkem hojně doložena, přídavná jména o málo hojněji než příslovce. Nejsme sice odborníci na problematiku, o níž se v příslušných textech pojednává, avšak po pečlivém prostudování dokladů můžeme říci, že přídavné jméno energiový se používá jako obecně vztahové přídavné jméno k podstatnému jménu energie, a je tedy synonymní se zažitým, častějším přídavným jménem energetický užitým ve vztahu k  energii, nikoli k  energetice. Výraz energiový je slovo správně utvořené a jeho užití je patrně motivováno nevýhodností dvojvýchodného přídavného jména energetický, jež se vztahuje k  energii i k energetice. Slovo energiový má tedy výhodu jednoznačnosti, neboť ho lze spojovat pouze s podstatným jménem energie. Stejný je vztah příslovcí energiověenergeticky.
Musíme se rovněž dotknout další polohy Vašeho dotazu, která z něj nepřímo vyplývá. Ačkoli můžeme říci, že energiový/energiově = energetický/energeticky (k energie), nedokážeme posoudit, zda je výraz energiově (popř. energeticky) správně použito v označení uvedené analýzy. To dokáží posoudit pouze odborníci z oboru.

zatímco, zatím co

Dotaz:
Obracím se na Vás s dotazem ke včerejšímu diktátu pana Svěráka. Jde o větu Nedaleko se tyčí kopec Kobyla, zatímco nám se líbilo návrší Zlatý kůň. Napsala jsem zatím co – a byla to chyba. Proč? V Pravidlech českého pravopisu jsou uvedeny oba tvary.

 

Odpověď:
Figuruje-li daný výraz ve funkci časové spojky, tj. ve významu ‚v téže době, kdy se děje něco jiného‘, připouštějí  Pravidla českého pravopisu i výkladové slovníky obě podoby zápisu –  zatímcozatím co.  Použijeme-li výraz ve významu ‚kdežto‘ jako kontrastní srovnání, pak je možné pouze psaní dohromady – zatímco. To je i případ věty z diktátu.

zepsout

Dotaz:
Při čtení článku jsem narazil na pro mě neznámé slovo, o kterém jsem jak na internetu, tak ve slovníku nemohl nic najit. Můžete mi prosím pomoci a poradit mi co slovo sepsul znamená? Bude to něco ve smyslu kritizoval, ale jaký přesně má význam, to netuším.


Odpověď:
Význam slova sepsul jste odhadl správně. Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971) i  Pravidla českého pravopisu uvádějí toto expresivní nespisovné slovo s předponou ze-: zepsout; varianta sepsout se podle slovníku užívala dříve; zachycuje ji Příruční slovník jazyka českého (1935–1957).
Slovo má význam:
1. (důkladně) vyhubovat, vyčinit někomu; zkritizovat, ztrhat, pohanit (důstojník vojáka namístě zepsul; noviny film zepsuly); zavrhnout (zepsout všechno staré);
2. pokazit, překazit, zmařit, zkazit (zepsout někomu život, štěstí).
Přestože příručky dnes doporučují psát zepsout, je varianta sepsout stále užívána. V dokladech z databází psaného jazyka Českého národního korpusu jsou dokonce podoby sepsul (sepsula, sepsuli) výrazně frekventovanější než podoby se z-.

nechat – dát

Dotaz:
Ráda bych pochopila rozdíl v použití sloves nechat něco udělat a dát ně co udělat apod. Na vašich stránkách jsem jej nezaznamenala nebo přehlédla. Můžete mi prosím pomoci?

 

Odpověď:
Obě slovesa mají mnoho významů, ale ve významu ‚přikázat nebo zařídit, postarat se, aby někdo něco vykonal; způsobit, že někdo musí něco vykonat‘ se v běžném úzu výrazy  nechat dát objevují často jako synonymní (např. nechat/dát (si) ušít oblek, dát/nechat někoho předvést; dát/nechat prostřít (stůl) apod.). Slovníky za neutrální spisovné sloveso považují v těchto spojeních pouze sloveso dát. Sloveso nechat se dnes v těchto větách považuje za hovorové – tedy stále ještě za součást spisovné vrstvy, ale vhodné spíše pro mluvený, méně formální projev, nikoli už za neutrální (viz Slovník spisovné češtiny). Ještě Slovník spisovného jazyka českého ze 60. let považuje spojení typu nechat (si) ušít oblek za zcela nespisovné a jako jediné spisovné sloveso uvádí dát: dát (si) ušít oblek. Sloveso nechat v tomto významu se do češtiny dostalo vlivem němčiny (nechat udělat = machen lassen), a proto bylo dříve odmítáno jako germanismus. Např. Nakladatelství nechalo přeložit knihu: V češtině to může být hovorová (dříve přímo nespisovná) varianta věty Nakladatelství dalo přeložit knihu nebo to může znamenat (a v neutrální spisovné vrstvě češtiny je to jediná možnost), že někdo chce knihu přeložit a nakladatelství mu v tom nebrání, nechá ho překládat. Pokud však samo zadá překlad, pak knihu dá přeložit.

kokino

Dotaz:
Měla bych dotaz ohledně slangového výrazu kokíno, který někdo používá ve smyslu sladkost. Jak asi tento výraz vznikl? Kde se vzal? Dá se o něm říci, že je běžně používán pro cukrovinky, sladkosti a sušenky?

 

Odpověď:
Ve většině dostupných slovníků a příruček ani v archivních materiálech etymologického a dialektologického oddělení v Brně není výraz kokino/kokíno/kokina atp. vůbec doložen. Zaznamenává ho jedině Slovník nespisovné češtiny, který u něj uvádí význam ,bonbon‘ a označuje jej za výraz ostravský. Bezpečně však víme, že daný výraz je známý a běžně používaný i na Valašsku, Slovácku, v Brně a jistě i jinde na Moravě (data o jeho přesnějším rozšíření však nejsou k dispozici). Rozhodně tedy nejde o výraz pouze ostravský (ani slangový), ale zřejmě o moravismus, tj. prostředek rozšířený a běžně používaný na území Moravy (na rozdíl od území Čech, kde je neznámý). Jeho význam je s největší pravděpodobností pro většinu uživatel širší než jen ,bonbon'; většinou – jak sama uvádíte – znamená obecně ,sladkost‘ . Ne zcela jasný je i jeho původ. Podle hypotézy brněnských kolegů by mohlo jít o expresivní zdrobnělinu základního tvaru koko, který souvisí s dětskou výslovností slova čoko od čokoláda.

Benátky

Dotaz:
Rád bych se zeptal, od čeho je odvozen název města Benátky, když ve světě je toto město známé pod názvem Venezia.

 

Odpověď:
Pojmenování Benátky je v češtině tradiční. Tendence počešťovat cizí zeměpisná jména byla velice silná na přelomu 19. a 20. století, kdy česká společnost prožívala všestranné zapojení kulturního a ekonomického života do širších evropských souvislostí. Jméno Benátky je ale v češtině pevně ustáleno už mnohem déle. Najdeme ho např. v Jungmannově  Slovníku česko-německém (díl 1., Praha 1835). Podle R. Šrámka jsme ho přejali prostřednictvím slovinské podoby Benetke a je doloženo už kolem roku 1300. Tradice užívání jména Benátky je tedy opravdu staletá. Proč se ale název Benátky místo původního Venezia ujal pouze v tak malém okruhu uživatelů, vysvětlit nedovedeme. Pokud jsme měli možnost ověřit ve slovnících, nejen světové jazyky, ale i bulharština, polština, ruština, ukrajinština a rumunština zachovávají jméno města v podobě Venezia.

opučarka

Dotaz:
Chtěl bych požádat o význam a původ slova opučarka, které se objevuje v názvech obrazů malíře Viléma Wünsche.

 

Odpověď:
Vzhledem k tomu, že slovo jsme nenalezli v žádném z běžně dostupných zdrojů, konzultovali jsme Váš dotaz s dialektologickým oddělením ÚJČ AV ČR. Kolegům se podařilo výraz (respektive jeho variantu) nalézt pouze v publikaci Václava Křístka s názvem Ostravská hornická mluva. V ní je na str. 60 heslo opučoř a k němu následující informace: opučoř, -a (muž. rod) – totéž co hałdźař (tj. sběrač odpadového uhlí na haldě); název od tzv. opuky, což je malým kladívkem oddělované uhlí od kamene.

flexicurita

Dotaz:
V projektu jsem se setkala s pojmem flexicurita a nevím si rady s tím, co znamená a zda je možné toto slovo nějakým způsobem počeštit tak, aby bylo srozumitelné. Byli byste tak laskavi a poradili mi?

 

Odpověď:
Slovo flexicurita (méně často i  flexikurita) neobsahují žádné české slovníky. Je to spojení anglických slov flexibility (‚pružnost‘) a  security (‚bezpečnost‘). Podle internetových vyhledávačů tento výraz znamená ‚rovnováhu mezi pružným pracovním trhem (flexibility) a sociálním zabezpečením (security), která má motivovat k aktivnímu, nikoliv pasivnímu chování občana‘. Český ekvivalent tohoto výrazu nám není znám a hledali bychom ho asi jen těžko. Jde zjevně o pracovní termín z oblasti ekonomie, který se postupně rozšiřuje z úzce odborného prostředí do širšího povědomí. Není zcela jasné, do jaké míry můžeme tento výraz považovat za odborný termín. Domníváme se, že z hlediska stylistického jde o profesionalismus. Pokud bude z textu jeho význam srozumitelný, není důvod se mu vyhýbat.