upír

Dotaz:
Našel jsem v PČP, že se slovo vampýr píše pouze s Y, a varianta s I není přípustná – je to dáno původem slova? Je odlišný od slova upír, kde se píše I, když mají obě slova prakticky stejný význam?


Odpověď:
Všechny etymologické slovníky, které máme k dispozici, se shodují v tom, že v těchto pojmenováních panuje značná nejasnost, která znemožňuje uspokojivé vysvětlení původu formy i motivace pojmenování. Což je, podle mého soukromého názoru, způsobeno tím, že se jedná o tabuizovaná slova, která byla často přetvářena a komolena, aby se snížil jejich negativní účinek, a také to, že jejich původ je velmi starý.
Hledání nejpravděpodobnější odpovědi vede k starému všeslovanskému slovnímu základu, který mají obě slova (vampýrupír) shodný a který se objevuje také ve slovese vpeřit se (a stejná předpona v- je také například u slovesa vsát se). Ovšem už i v rekonstruovaném praslovanském základu se objevují možnosti psaní *pyr*pir. Odtud se tedy v češtině jazykovým vývojem vyvinulo podstatné jméno upír. Odlišný vývoj měl týž všeslovanský slovní základ v rozvíjejících se slovanských jazycích, o čemž svědčí velké množství různých tvarů - rusky: vampír, upýr, polsky: upiór, ukrajinsky: vampyr, opyr, upyr, bulharsky: vampir. Podoba vampir se vyvinula prapůvodně v jižních slovanských jazycích (konkr. v srbochorvatštině), a právě ta se rozšířila v různých evropských neslovanských jazycích, a to v různých podobách, i pravopisných. Angličtina má vampire, němčina má Vampir, maďarsky vampir, ale latina má vampyrus. V češtině převládla pravopisná podoba s  -y. Ve starších dokladech nacházíme, i když ojediněle, i podobu s  i – té se ale dnes neužívá.
Zdá se, že české -pýr se do slova vampýr dostalo analogicky podle slova netopýr. Hypoteticky bychom mohli možná také odůvodnit ustálení pravopisné podoby upír tím, že v lidové (nesprávné) etymologii bylo dáváno do souvislosti se slovem (u)pít - ten, který upíjí krev.