ahoj

Dotaz:
Můžete mi prosím sdělit, kdy se začal v češtině používat výraz „ahoj“, a to jednak jako „pobídka pro dobytek“ (SSJČ) a jednak jako „pozdrav mladých lidí“ (též SSJČ, definice 2)? Obrátil se na mě jeden člověk s tím, že kdosi šíří falešnou představu, že slovo „ahoj“ přišlo do angličtiny z češtiny. Chtěl by vědět, kdy se začalo v obou významech používat.

 
Odpověď:
Nahlédnutím do etymologických slovníků (J. Rejzek, Český etymologický slovník, LEDA 2001) zjistíme, že směr přejímky je opačný: Tento původně námořnický pozdrav, ve starší literatuře psávaný někdy též ahoy, se k nám dostal z angličtiny; někteří etymologové nevylučují, že přes němčinu. Rejzek dále uvádí, že pozdrav vznikl asi z angl. a hoy = loďka, člun, ale dodává, že angl. hoy znamená i  hej, hola.
Moře sice nemáme, ale pozdrav u nás kdysi rozšířili trampové, skauti, sportovci a mládež. Pokud jde o stáří přejímky – souvisí především s rozvojem trampingu a skautingu u nás.
Zajímavý výklad (zřejmě nejstarší?) najdeme už v Ottově slovníku naučném (první díl, 1888) – myslím, že stojí za to napsat ho v plném znění (i s původními pravopisnými, tvaroslovnými a dalšími zvláštnostmi):
Ahoi (ohoe), heslo užívané na válečných lodích asi v tom smyslu jako u vojska pozemního volání „Kdo tu?“ Stráž na lodi oslovuje v noci každý blížící se člun voláním: „Člun ahoi!“, načež řídič člunu musí odpověděti, koho k lodi přiváží. V kterém člunu mimo posádku nikoho není, ten hlásí v odpověď: „Na palubu!“; v kterém jsou důstojníci, ten odpovídá podlé toho, jakou hodnost zaujímají, voláním: „Důstojníci )!“ – Štáb!“ (náčelnictvo) – „ Komodor!“ – „Admirál!“ Přiváží-li se člunem velitel, hlásí se jménem lodi, které velí. Řidič osloveného člunu, který k lodi nehodlá přistati, volá v odpověď: „Dále!“– Ahoi užívá se též jako pozdravu námořního a zejména jako hesla veslařských spolků. Tolik Ottův slovník.
Příruční slovník jazyka českého (díl první, 1935–37) uvádí slovo už s pravopisnou podobou ahoj a vykládá ho jako pobízecí citoslovce (příklad zkracuji: „kolem něho zněly rolničky saní, znělo „ahoj“ kočích“) a jako pozdrav námořníků, lodníků a skautů.
Příklad z PSJČ přejímá SSJČ a přidává u něj výklad o pobízení, zvl. zapřaženého dobytka; na druhém místě pak uvádí „pozdravné zvolání, původně námořnické, dnes pozdrav rozšířený; hlavně mezi mladými lidmi“. Ono „dnes“ ovšem znamená přinejmenším před půl stoletím, protože první díl SSJČ vyšel v r. 1960.
SSČ uvádí, zajisté právem, už jen význam pozdravu mezi mládeží. Onen doklad z PSJČ (je tam uveden v příslušném významu jako jediný), převzatý později do SSJČ, pochází z díla Jana Liera, tedy spisovatele lumírovské generace.
Podle svého jazykového povědomí mohu stvrdit, že pozdrav ahoj stále žije, napříč generacemi. Jeho nikoli nevýznamné četnosti lze doložit i v psaných a mluvených subkorpusech Českého národního korpusu.
Další výklad původu slova ahoj lze najít zde - http://www.materidouska.de/cesky/zajimavost4Ahoj.htm.