střediskách – střediscích

Dotaz:
Mohli byste mi prosím říct, zda podle aktuálně platných pravidel pravopisu 6. pád plurálu „středisko“ je „střediskách“, nebo „střediscích“, nebo obojí? Nechápu, že v Pravidlech českého pravopisu to není uvedeno (jsou tam jen tvary druhého pádu), když je „středisko“ gramatickým podvzorem a mají se podle jeho tvarů odvozovat slova ostatní…
Jde mi především o skloňování plurálu názvů, jako Dvorska („velké dvory“), všechna možná Švédska, Polska či Německa a slova jako děcka, očiska, nožiska a ručiska. Mluví se určitě o děckách – ale o Dvorskách, Polskách a Německách, nebo o Dvorscích, Polscích a Němeccích? Koncovky „-sko/-cko“ svádí spíše k použití vzoru „středisko“, ale to „-cích“ v šestém pádě mi někdy zní divně a přikláněl bych se častěji spíš k onomu „-ách“, což je ale spíš vzor „jablko“.
V pohádce bych asi klidně napsal, že kdosi cosi „držel ve svých ručiskách a v očiskách se mu blýskalo, když mluvil o ostatních děckách“, ale má-li v dějepravné knize stát o nějakém rozdělení a sloučení dvou Polsek a Němecek (povolená koncovka, „-sk-“ od „střediska“ je zde asi zcela nepoužitelná – takže zase „jablko“?), nebo zda se pak hovoří o Polskách či o Polscích (divné!), Německách či Němeccích (?), se člověk nedozví ani z Pravidel, ani ze školních gramatik… Kdy se používá „jablko“ a kdy „středisko“? A je správně i „střediskách“, nebo pouze “střediscích“?


Odpověď:

Pravidla českého pravopisu uvádějí jednotlivé tvary sloves i podstatných jmen pouze výběrově, protože se zabývají pravopisnou podobou slov, nikoli morfologií. Tvarosloví je záležitost gramatická, proto se jí podrobně věnují mluvnice. Nejnovější, kterou Vám můžeme doporučit jako zdroj podrobnějších informací, je jednosvazková Příruční mluvnice češtiny (NLN, Praha 1995). V kapitole o skloňování neuter (s. 263) se uvádí, že vzor „město“ má tři podtypy: „jablko“, „ středisko“, „pončo“. Vás zajímá zejména podtyp „středisko“ a „jablko“. Podtyp „jablko“ se liší od základního vzoru v 6. p. jed. čísla („o jablku“) a 6. p. množ. čísla („o jablkách“). Podtyp středisko se odlišuje pouze v 6. p. množ. čísla („o střediscích“) – uvádí se jako podtyp základního vzoru, ale týká se v podstatě pouze samotného slova „středisko“. Některá jména mohou v určitých pádech mezi těmito skloňovacími typy kolísat.
Co se týče lokálu plurálu, koncovka -ách je běžná po souhláskách g, h, ch (tango – tangách, sucho – suchách, tělíčko – tělíčkách). Týká se to i sufixu -isko (strniskách, pastviskách, psiskách) kromě už zmíněného střediska, kde je dnes frekventovaná podoba ve střediscích, která se u tohoto slova považuje za stylově neutrální. Pomineme-li středisko, pak ve slovech tohoto typu je koncovka -ích knižní dubletou běžnější koncovky -ách a je spojena se změnami souhlásek (tzv. konsonantickými alternacemi) k > č; h > ž; ch > š; g > z. Upouštění od alternací je jednou ze silných tendencí v současné češtině, aby pádové tvary slov byly co nejvíce podobné základní podobě jména v 1. p.
Z uvedeného výkladu vyplývá, že až na výjimku, kterou je středisko, by měla mít slova, která uvádíte, v 6. p. plurálu koncovku -ách: Dvorskách, Německách, Polskách, Švédskách, očiskách, nožiskách, ručiskách, děckách.
V genitivu plurálu substantiv zakončených na -sko není situace jednoznačná. Mluvnice uvádí tyto příklady: vojsko – vojsk, středisko – středisek i středisk, pastvisko – pastvisek i pastvisk, ložisko – ložisek i ložisk. Do jisté míry hraje roli při distribuci těchto tvarů i snadná či obtížná vyslovitelnost. Můžete tedy říci do Dvorsk i do Dvorsek, v genitivu plurálu jsou oba tyto tvary možné a stylově rovnocenné.