Na co se nás ptáte

Dotaz:
1) Příčestí trpné slovesa chytit je chycen? Od slovesa chytnout by potom tvary příčestí byly chytl a chytnut?
2) Příčestí trpné slovesa trhnout: SSČ uvádí trhnut, Pravidla tržen a kniha Obtížná slova trhnut i tržen. Co je tedy správně? A slovesa utrhnout, strhnout podtrhnout, roztrhnout?
3) Podobný problém nastává i u sloves vrhnout, vrhat, odvrhnout: byl vržen x vrhnut? On vrhl x vrhnul?
4) U slovesa odpočítat uvádí SSČ tvary odpočtu, odpočteme, odpočte atd. Stejné to bude i u sloves přepočítat, přepočíst? U slovesa počítat se časuje: počítám, počítáš, počítá atd.?
Co potom slovesa propočítat a započítat – bude správný tvar propočtu, započtu, nebo propočítám, započítám?


Odpověď:
Ve svém dotaze jste narazila na jednu z nejproblematičtějších oblastí morfologie sloves. Slovesa 2. slovesné třídy vzoru „tisknout“ procházejí totiž nejrychlejším a nejviditelnějším vývojem a je třeba počítat u nich z toho důvodu s jistým kolísáním; i mluvnice a slovníky se v jejich hodnocení často rozcházejí ve snaze zachytit tento vývoj a nějakým způsobem jej kodifikovat a zároveň nebrzdit příliš jazykovou normu a netrvat na tvarech, které mohou být už dnes považovány za knižní. Česká mluvnice autorů Havránka a Jedličky z r. 1960 uvádí, že přípona -nu- u těchto sloves „bývá zpravidla v příčestí trpném jako zamítnut, shlédnut, říznut apod.; příčestí bez ní, na -en (tištěn, tažen), bývá u sloves se základem zakončeným na -h-, které se mění v -ž- (tažen, dostižen, obsažen, odstřižen apod.), řidčeji se základem na -k-, -sk- a -ch-, které se mění v -č-, -šť- a -š- (dotčen, tištěn, nadšen apod.) Někdy jsou oba tvary vedle sebe, např. zamčen i zamknut, odemčen i odemknut, nařčen i nařknut apod., bývá však mezi nimi rozdíl významový, např. tištěn (o spisu), ale tisknut (o ruce); obsažen (v čem), ale obsáhnut (okem). V příčestí minulém je pro usnadnění výslovnosti u několika sloves přípona -nu- ve tvaru jednotného čísla mužského rodu i ve spisovném jazyce vedle tvaru bez této přípony - blbnul, schnul, stárnul, vrhnul (ve významu „zvracel“).“ Akademická Mluvnice češtiny z 80. let se v této charakteristice shoduje, ale také upozorňuje na silnou vývojovou tendenci těchto sloves vyrovnávat podoby slovesného kmene ve prospěch tvarů s  -nu- a velmi podrobně se tímto problémem zabývá (bohužel tento výklad přesahuje možnosti jedné e-mailové odpovědi). Uvádíte přehled tvarů některých sloves, ale přesto si dovolím pro účely této odpovědi ještě jednou provést menší rekapitulaci.

Slovník spisovného jazyka českého ze 60. let uvádí u sloves 2. třídy, na která se ptáte, tyto tvary:
1. chycen (chytit), chytnut, chytl (chytnout);
2. tržen (trhnout), utržen (utrhnout), roztržen (roztrhnout), stržen (strhnout), podtržen (podtrhnout); trpná příčestí sloves 5. slovesné třídy uvedena nejsou, protože se tvoří pravidelně: trhán (trhat), roztrhán (roztrhat) apod.;
3. vržen, vrhl (vrhnout = hodit) x vrhl i vrhnul (trpné příčestí není uvedeno, protože se v tomto významu neužívá) (vrhnout = zvracet); odvržen, odvrhl (odvrhnout).

Slovník spisovné češtiny z r. 1994 uvádí tyto tvary:
1. chycen (chytit), chytnut (chytnout); činné příčestí se liší podle významu: ve významu „ chytnout chřipku“ nebo „chytil ho vztek“ lze užít tvary chytlchytnul u ostatních významů pouze tvar chytl.
2. trhnut, trhl i trhnul (podle významu a jeho expresivity), stejné tvary by měla mít i odvozená předponová slovesa;
3. vržen, vrhl (vrhnout = hodit) x vrhlvrhnul (vrhnout = zvracet) (trpné příčestí není neuvedeno, protože se v tomto významu neužívá); tvary -vržen-vrhl mají i odvozená předponová slovesa;

Pravidla českého pravopisu z r.1993:
1. chycen, chytil (chytit), chytnut, chytl (chytnout);
2. trhl i trhnul, tržen (trhnout), stejné tvary mají i odvozená předponová slovesa (podtrhnout, strhnout...);
3. vržen, vrhl (vrhnout = hodit) x vrhlvrhnul (vrhnout = zvracet) (trpné příčestí není neuvedeno, protože se v tomto významu neužívá); tvary -vržen-vrhl mají i odvozená předponová slovesa;

Menší rozdíly, které jsou mezi Pravidly a Slovníkem spisovné češtiny, nejlépe dokládají výrazný pohyb a rozkolísanost normy v této slovesné třídě. Avšak důvod pro výběr jednotlivých konkrétních tvarů (proč je např. v PČP tvar tržen a v SSČ tvar trhnut) nám není znám, to by byla spíše otázka pro autory těchto příruček. Vzhledem k této rozkolísanosti se domníváme, že nelze hodnotit jako nesprávný ani jeden z tvarů, které kodifikační příručky nabízejí.

Předponová slovesa odvozená od stejného základu (odpočítat, přepočítat apod.) by měla mít stejné tvary: odpočtu, propočtu, započtu apod. Tato slovesa se řadí do 1. slovesné třídy, zatímco bezpředponové sloveso počítat se řadí do 5. slovesné třídy (počítám, počítáš atd.). I u tohoto typu sloves dochází k vývoji a slovesa původně z 1. slovesné třídy se přesouvají svými koncovkami do třídy páté. Tato vývojová tendence je velmi silná, a proto tvary jako odpočítám, odpočítáš apod. jsou v úzu stále častější.
Více zde

Živa: O bacilech a virech

Jed, otravná šťáva, sliz, hůlkamalý život tvoří základ slov, jejichž frekvence v tomto období zvýšeného výskytu respiračních onemocnění vrůstá. Jsou zajímavá nejenom tím, že se ví, kdy se objevila poprvé a kdo je jejich „autorem“, ale i tím, jak s nimi dnes v jazyce zacházíme. Jde o výrazy virus/vir, bacil, bakterie, mikrob, jimž je věnován první letošní jazykový koutek Anny Černé v časopise Živa (1/2019).

15. 2. 2019

Vesmír: Na počátku bylo... gesto

Co spojuje frazeologické výrazy kroutit nad něčím hlavou, držet někomu palce, ukazovat si na někoho prstem, zaťukat na dřevo nebo mít něčeho až pocuď? Vyjadřujeme jimi náš postoj, názor nebo hodnocení a často je doprovázíme typickým gestem. Lexikálním jednotkám tohoto typu, tj. frazémům založeným na určitém posunku, je věnován jazykový sloupek Zdeňky Opavské v časopise Vesmír (2019/2).

7. 2. 2019

Kritická edice staročeského překladu díla Mikuláše z Lyry

V nakladatelství Scriptorium vyšla kniha Výklad Mikuláše z Lyry na evangelium sv. Matouše. Kritickou edici staročeského překladu připravil pětičlenný tým pracovníků oddělení vývoje jazyka ÚJČ. Vydání je doprovozeno přehledem rukopisného dochování Lyrových děl v bohemikálním prostředí a studií věnovanou staročeskému překladu uvedené části Lyrovy Postilly, který je jedinečnou a svébytnou památkou českého předhusitského písemnictví.

4. 2. 2019

Nový svazek Starých letopisů

V rámci obnovené řady Fontes rerum Bohemicarum vyšel druhý svazek rozsáhlého souboru kronik Staré letopisy české, který editovali Alena M. Černá, Petr Čornej a Markéta Klosová. Kniha obsahuje šest textů, které prozrazují vztah k východočeskému regionu, historický a lingvistický komentář, osobní a místní rejstřík a diferenční slovník.

 

1. 2. 2019

Orthographia Bohemica a náměšťská mluvnice

Kateřina Voleková připravila pro nakladatelství Akropolis edici latinského traktátu o českém pravopise Orthographia Bohemica, pojednávajícího o užívání diakritik v češtině 15. století. Text je doplněn překladem do češtiny a do angličtiny. Zároveň s tímto traktátem vychází v samostatném svazku edice nejstarší mluvnice češtiny, nazývaná podle místa vydání „náměšťská“. Tuto Gramatiku českou (1533), která je ve svazku doplněna českou a německou studií, k vydání připravil Ondřej Koupil.

 

31. 1. 2019

Nová kniha o výslovnosti spisovné češtiny

V nakladatelství Academia právě vyšla monografie Veroniky Štěpánové Vývoj kodifikace české výslovnosti. Kniha se zaměřuje na problematiku výslovnosti spisovné češtiny, zabývá se prvními snahami o zachycení ortoepických pravidel, přípravami kodifikačních příruček v ÚJČ a shrnuje nejnovější vývoj v oblasti výzkumů české spisovné výslovnosti.

23. 1. 2019

Archív aktualit